Vyznání Majky Mikoškové
Ahoj Aleno a ostatní dvořané.
Já mohu mluvit pouze za sebe.Když přišel Ota s tímto nápadem,svolat co nejvíce děcek ze dvora,za účelem se scházet a vzpomínat na doby minulé,tak mně tento nápad okamžitě oslovil a chytil.Byla jsem moc ráda,že se s někým setkám opět asi po 40-ti létech.Ve svých 20-ti létech jsem mezi prvními opustila náš milovaný dvůr a už se skoro s nikým během té doby nesetkala.
Vzpomínky jsou sice už jen útržkovité,ale nějaké jsou.Taky mě mrzelo,že na prvním srazu,i když jsem si nemohla se všemi pokecat,padlo moc vzpomínek.Hlavně kluci pořád měli o čem mluvit a nikdo mi to pak nedal na papír, abych to mohla přidat k dalším vzpomínkám ze dvora.Určitě by si vzpomínky vyposlechli nebo přečetli i další,ale bohužel.
Když se na webu umístily příspěvky dvořanů,kteří si udělali čas a sdělili to písemně,tak jiní se v těch vzpomínkách nenašli a pak si připadali,že ani na dvoře nevyrůstali.Přitom pro to nic neudělali,aby sdělili své zážitky,které se mohly přidat k již zveřejněným příspěvkům a připomenout se tak ostatním.Věkový rozdíl mezi dvořany,na které je kontakt,je asi 10-12 let,a to musí uznat každý,že se nemohl každý s každým kamarádit a držet partu.
Patříme sice ke generaci,která neměla tu možnost pracovat s počítači a nebo je ke své práci nepotřebovala (ve většině případech),tudíž moc s tím neumí pracovat,max.posílat různé legrační emaily a pár lidí napíše i něco více.Co si budeme nalhávat.Byla jsme generace poznamenána vším,jak režimem, tak i vymoženostmi doby.I jazyková bariéra tam je,přeci jen nám byla celou dobu do hlavy vtloukána ruština.
Souhlasím s Tebou,aby se udělala akce na dvoře.Není to tak jednoduché.Nemyslím,že je to v nás,ale je jiná doba a ta nese s sebou různá povolení a oznámení.To musí někdo vyběhat a zajistit.Více je nás přespolních a úřední hodiny bývají vesměs ráno.Tak to můžeme domluvit na tomto letošním srazu v září.Bude to pak 5.sraz a to už je půlkulaté výročí .Stojí za to, aby se to oslavilo jak se patří.Pak se ukáže,zda jen malá hrstka se bude scházet dále,protože se bude chtít scházet a nebo to vše vyšumí.
Byl to velký kumšt sehnat více jak 50 emailových adres a asi 10 kontaktů čistě jen telefonních.Možná si někdo řekne,že to nic nebylo.Ale mohu říci zodpovědně,že to tak lehké vůbec nebylo. Hodně mi pomohla moje mamka a žijící rodiče některých dvořanů,kteří ještě bydlí na našem dvoře.Následně i Marta sehnala pár různých kontaktů,hlavně na mladší ročníky.Bydlí v Ostravě a se spoustou lidiček se stýká.
Byla bych moc ráda,kdyby si všichni udělali čas a přišli na sraz, ale určitě je to utopie.Samozřejmě někoho známe více a někoho zase moc málo,ale dá se dát řeč s každým a nějaká vzpomínka tam určitě bude a opráší se.Jsme dospělí lidé,kteří se sice dívají na svět jinýma očima, ale to může být i výhoda.Při organizaci srazů jsme přihlíželi i k tomu,když některý dvořan a nebo i více dvořanů nechtělo,aby jiný přišel,s kým měl nebo měli v mládí špatnou zkušenost,tak jsme to respektovali.
Ještě jednou se přimlouvám k Vám,abyste vše zvážili a udělali si čas na zářijový sraz,abyste ukázali,že jsme byli lepší generace a že jsme drželi více při sobě a měli jsme k sobě blíž,jako dnešní mládež!
Majka Mikošková-Zátopková
